Na druhý adventní víkend jsem pro přátele nordic walking naplánovala procházku Prahou. Kdo mne zná, ví, že procházky městem nejsou moje doména. Jsem totiž vyznavačem měkkých, nejlépe lesních stezek – i když jsem zdravotně v pořádku, moje tělo si na nich prostě libuje 🙂 Nicméně, vánoční Praha a Vyšehrad byly natolik lákavé, že jsem jednou v roce ustoupila.
František Palacký
Místem srazu jsem zvolila prostranství před sochou Františka Palackého na stejnojmenném náměstí. Jednak, člověk se sem jednoduše dopraví a druhak, při čekání na ostatní může buď pozorovat Vltavu nebo detaily na nápaditě provedené soše. Věděli jste třeba, že Palackého náměstí bylo vytvořeno po velké povodni roku 1890 zasypáním Podskalského přívozu, a že úmysl postavit pomník Františku Palackému vznikl již v roce jeho smrti 1876? Každopádně, pomník je to impozantní, stačí se podívat vzhůru a obejít jej kolem dokola. Stojí za to přečíst si o něm více na Wikipedii.
Potěšilo mne, že se sešli jednak “ostřílení” walkeři, tak i nové tváře. Jedna účastnice přijela vlakem z Kladna, pro jednoho mladého muže to byla úplně první zkušenost s holemi na skupinové akci. Čas si našla i instruktorka Kristina S.
V deset jsme vyrazili po Rašínově nábřeží skrz Náplavku, plnou lidí a nejrůznějších lákavých stánků. V Libušině ulici jsme odbočili na schody a vystoupali k Vyšehradu. Odměnou za námahu nám byl krásný výhled na Vltavu i Hradčany.
Chůze, hry i svařák na Vyšehradě
Počasí nám přálo, bylo slunečno, kolem 8°C a jen trochu víc větrno. Ve Vyšehradských sadech u kostela sv. Petra a Pavla jsme si zacvičili, svižnou chůzí rozproudili krev a užili si zdejší otevřený prostor s pohledem na čtyři nádherné sochy a sousoší Josefa Václava Myslbeka. Na dětském hřišti nedaleko rotundy sv. Martina jsme objevili dřevěné sochy Kazi, Horymíra a Přemysla. Asi po hodině chození a celkem vyfoukaní od větru jsme se zastavili v informačním centru ve věži Špička a dopřáli si zdejší svařené víno u plápolajícího krbu.
Naše další kroky vedly po obvodových hradbách, kde jsme potkali další skupinku walkerů. Ve Štulcových sadech u jezdecké sochy sv. Václava jsme na popud Kristiny zařadili několik hravých “pochodových” cvičení” a já přidala svou oblíbenou hru Hop hop.
Medvědi na Folimance
Ještě jednou jsme prošli kolem kostela sv. Petra a Pavla a pak skrz Karlachovy sady, kde jsme se zastavili u Čertova sloupu a u studánky a kolem Kanovnického dvora a rotundy směřovali k Prokopské bráně, kde jsme se s Vyšehradem rozloučili. Lumírovou ulicí jsme sešli dolů k Ostrčilovu náměstí, kde se s námi dvě účastnice rozloučily. My ostatní pokračovali podél Botiče do parku Folimanka. Jak jsem zmínila v pozvánce na výlet, natáčel se v okolí film Nonstop lahůdky z cyklu Jak si nepodělat život. Podařilo se nám – po menším bloudění – najít i sochy Medvědů. Tady nás vyfotil pán s pejskem.
Ztracená Ztracenka a Zlatá kotva
Vystoupali jsme do parku Na Karlově ke kostelu Panny Marie a sv. Karla Velikého. Snažili jsme se najít průchod do parku Ztracenka, bohužel bez úspěchu. Necháváme si jej tedy na příště a scházíme z Karlova na Albertov. Nastal čas hledání místa k poobědvání. Nakonec to vyhrál Hostinec U Zlaté kotvy ve Vratislavově ulici.
Děkuji zúčastněným za krásnou atmosféru vánočního výletu! Bránici jsme si opět kvalitně procvičili 🙂 Byť po městě, nachodili jsme krásných 9 km a kousek (naše trasa na Mapy.cz – jen k hostinci, přidejte ještě tak kilometr zpět na Palackého náměstí). A tady se můžete pokochat fotkami – většinu z nich nafotil “nordic walking stalker” Fred Rooks.
Přeji vám, ať na všech vašich cestách zažíváte jen příjemné okamžiky.
Lenka
A kam vyrazíme příště? Sledujte naše akce, Facebook nebo se přihlaste k odběru zpravodaje.
