Na první víkendový den pro nás Leoš nachystal výlet z Horní Černé Studnice do Tanvaldu. Odpočatí a po bohaté snídani jsme vyrazili pěšky na jablonecké autobusové nádraží a v 9:15 sedli na bus. Po 11 minutách jízdy do kopce jsme vystoupili v Pěnčíně a vydali se vzhůru po zelené, tzv. Hřebenovce. Zanedlouho jsme míjeli ohradu s koňmi, což nezůstalo bez povšimnutí 🙂 Každý se s nimi prostě musel vyfotit, že…
Kolem půl jedenácté jsme po nové asfaltce vystoupali k restauraci a rozhledně Černá Studnice (869 m.n.m.). Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je obojí pro dnešek zcela uzavřeno – pro uzavřenou společnost. Tak jsme si taky udělali vlastní uzavřenou společnost a pobavili se s lamami 😉
Navštívili jsme i místní arboretum (Věrka s Inkou tu odlovily pěknou kešku) a vystoupali na malou vyhlídku (na kameni u schodů byl vytesán letopočet 1885).
Benglerova cesta
Odbočujeme vpravo směr Berany – stále po Hřebenovce, jen měníme na červenou. Nastupujeme na takzvanou Benglerovu cestu, která po Černostudničním hřebeni vede už od roku 1913. Asi po čtvrthodině si vpravo všímáme nevšedních skalních útvarů – mapa říká, že je to Černostudniční věž a Kladívko. Patří k tzv. Čertovým skalám na hřebeni Černé Studnice. Je na nich povoleno lezení, což dokazují oka, umístěná ve výšce. Chvíli se tu paseme na borůvkách a pak se s Inkou a Věrkou vydáváme po okolí na lov kešek. Závěr: asi deset minut se motáme po lese jako nudle v bandě a bez výsledku (kříž, eh?), tak to vzdáváme. Každopádně, všímavý pozorovatel pozná naše snažení podle “čmáranice” na mapě 🙂
Když přicházíme na rozcestí Berany, je půl dvanácté. Máme v nohách něco málo přes 4 kilometry. Počasí nám stále přeje, hory nás asi mají rády 🙂 Vytahujeme drobné svačinky (datle, jablečné “šneky”, oříšky) a po chvíli pokračujeme po úzké cestě s velkými kameny.
Palačinková Buchta
Po půlhodině nás vlevo od cesty upoutá další mohutný kamenný útvar. Říká se mu Buchta a je krásným příkladem “palačinkové” podoby tanvaldské žuly. Všimli jsme si na ní několika vyškrabaných nápisů – nejstarší nese údaj 1888. Další třeba přečtete z fotky 😉 A tady byla taky keška – pro změnu tzv. earthcache (pro uznání logu musíte odpovědět na otázky). Zajímavé zpestření cesty!
Když se vynoříme z lesa, ocitneme se na otevřené louce a u rozcestí Vrchůra (750 m.n.m.). Začíná krápat a po půl jedné už slušně prší. Procházíme úzkou cestou mezi smrky a borůvčím, kameny kloužou. Ani ne po čtvrthodině se schováváme pod přístřeškem. Nejen, že na nás neprší, ale můžeme si dopřát delší svačinu – spíš se hodí říct gurmánské hody. Totiž: máme tu Leošovo sušené maso, řízek s chlebem od Jiři (ze včerejška z Country Clubu;), tmavou čokoládu s mořskou solí ze Slovinska, hroznové víno, müsli tyčky a rozličné životabudiče v malých placatkách 🙂 Posilněni a potěšeni tím, že déšť ustal, opět vyrážíme a zanedlouho přicházíme na rozcestí Muchov (787 m.n.m.). Jak se píše na ceduli, dle pověsti tu hlídá jizerský skalní duch Muhu svůj poklad, ukrytý ve skále. Jestli je to pravda, netušíme… nicméně skály jsou tu pěkné. Radost nám trošku kalí jen fakt, že odtud nás čeká klesání až do Tanvaldu (ó kolena, kolena…).
Tanvaldský okruh
Od Muchova nastupujeme na Tanvaldský okruh, procházíme působivou Skalní bránou a něco před druhou odpolední a s téměř devíti kilometry v nohách přicházíme k vyhlídce Terezínka (623 m.n.m.). Je zpřístupněna od roku 1853. Vybudovat ji nechal majitel jedné z tanvaldských přádelen Johann Mayer.Říkalo se jí Terezina výšina podle jména továrníkovy manželky, později se ujalo jméno Terezínka. Z místa rozhledu je krásný pohled na kotlinu tvořenou soutokem říček Kamenice a Desné, na Velké Hamry a na Tanvald, náš cíl. S Inkou a Věrkou jsme – tentokrát úspěšně – odlovili pěknou kešku. Ozval se návrh, že bychom mohli z Tanvaldu ještě vyjít na novou rozhlednu Járy Cimrmana. Naštěstí nás zaslechla kolemjdoucí paní a s pousmáním poznamenala, že je to dalších asi šest kilometrů. Takže zavrženo.
A teď už ten sestup…
… cik cak do cca 477 m.n.m. Všichni jsme si oddechli, když jsme došli dolů. U vtipně pojatého památníčku ve tvaru mašle jsme se protáhli a po zpevněných komunikacích se vydali do města Tanvald. V půl čtvrté jsme zasedli do cukrárny Ledo a doplnili sacharidy a kofein. Mimochodem, mají tu vynikající domácí zmrzlinu a nádherné celé dorty!
Něco po čtvrté jsme se přesunuli k nádraží Tanvald-zastávka, odkud nás vlak za necelou půlhodinu dovezl zpět do Jablonce-zastávka. Odtud jsme to měli kousek z kopce k Leošovi domů.
Sobotní trasa na Mapy.cz, fotogalerie
A co nás čeká v neděli? Rozhledna Královka a Slovanka, Prezidentská chata a další – tudy k vyprávění!
Předchozí den: pátek 6. 9. – Korálky z Jablonce: prolog
Aby vám neunikly příští Zápisky, můžete se přidat k odběratelům našeho zpravodaje nebo nás sledovat na Facebooku.
