Po včerejším výletě (ehm, no dobře, připočtete to večerní posezení 😉 jsme spali všichni jako dudci. V poklidu jsme se nasnídali (mňam, Leošův drobenkový koláč…) a vyrazili opět na jablonecké autobusové nádraží. Dnes nás linka 101 zavezla do Bedřichova. U rybníka jsme se rozcvičili a vyrazili vstříc dnešním dobrodružstvím. To první na sebe nenechalo dlouho čekat. Minuli jsme dřevěnou sochu běžkaře a tabuli vítězů Jizerské 50 a zamířili k památníku Expedice Peru 1970.
Byl postaven z šesti žulových balvanů z Jizerských hor na počest 15 československých horolezců, kteří zahynuli 31. května 1970 při zemětřesení v Peru. A to dobrodružství? Už víte? No jasně, keška! Inka s Věrkou se na dnešek připravily a vyznačily si ty nejbližší naší trase. Bude-li nám přát štěstí, takových pět bychom jich mohli najít. Takže hledáme podél Bílé Nisy… a máme ji!
Obcházíme běžecký areál a stoupáme po Mravenčí naučné stezce k rozhledně Královka. Od rána jsou na obloze krásná seskupení mraků, na fotkách ve fotogalerii je určitě uvidíte. Níže jeden pro ilustraci 😉 V okolí rozhledny zase lovíme – opět trefa (zadarmo to ale nebylo)! Nezdržujeme se dlouho, Leoš zamluvil na Prezidentské chatě stůl, tak ať nám rezervace nepropadne!
Kocháme se výhledy do údolí a směrem k Ještědu. Po chvíli odbočujeme vlevo k Prezidentské chatě. Všichni jsme si pochutnali, mé halušky byly vynikající! Přidala jsem se pak k našim dvěma lovkyním a zanedlouho jsme měly odlovenou další kešku, troufám si říct zatím nejhezčí.
Od Prezidentské chaty vede naučná stezka Hrabětické louky. Z tabulí čteme třeba o Vodárenské štole (přímo pod námi, nedupejte!), původním místě startu Jizerské 50, staré hutní cestě a Hraběticích, vsi v oblacích.
Od rozcestí u hrabětické kapličky přecházíme z asfaltu na louku a směřujeme k rozhledně Slovanka, naší nejstarší železné rozhledně (pochází z roku 1887).
Na louce s křížem se fotíme u velkého balvanu, vymýšlíme všemožné kreace 🙂 Kousek pod rozhlednou se s Věrkou odpojujeme a motáme podrostem, tentokrát bohužel bez úspěchu. Leoš a Inka už mezitím vylezli na rozhlednu, tak je následuji – pravda, s drobným sebezapřením, rozhledny s otevřeným kovovým schodištěm jsou pro mne výzva…
Nemilým překvapením je fakt, že restaurace je zavřená. Lovíme tedy svačinu z vlastních zásob a posléze sestupujeme lesem do Horního Maxova, zčásti po křížové cestě. Více o ní se dovídáme dole z naučné tabule.
Zbytek cesty do Janova nad Nisou už nepřinesl žádná velká překvapení. Za zmínku stojí nápaditá knihobudka oddílu T.O.M. Janov a nevkusná splácanina v podobě Chateau Mangosteen (ve fotogalerii).
Kolem čtvrt na čtyři nám přijel autobus a zavezl nás zpět do Jablonce. Tam jsme se sbalili a postupně se rozloučili a směřovali k domovům.
Děkuji za krásný výlet! A našemu hostiteli Leošovi za nezapomenutelný víkend a starostlivou péči! Věřím, že si ještě nějakou tu túru v Jizerkách společně dáme 😉 Jste skvělí parťáci!
Lenka
Nedělní trasa na Mapy.cz, fotogalerie
Vyprávění z předchozích dnů: pátek 6. 9., sobota 7. 9.
Aby vám neunikly příští Zápisky, můžete se přidat k odběratelům našeho zpravodaje nebo nás sledovat na Facebooku.
