Přiznám se, že jsem termín prvního výletu roku 2021 měla nachystaný několik měsíců předem a “jen” vyhlížela uvolnění opatření a doufala, že to klapne…
Sobota 8. května, Den vítězství, byl opravdu symbolický. Jsem moc ráda, že se koncem týdne vypršelo a po celý výlet nás provázelo slunce, příjemné teploty a načechrané mraky.
Sešly jsme se v čistě dámském obsazení u berounského nádraží, někdo dorazil autem, někdo vlakem. V tom je Beroun skvělý, dopravní dostupnost na jedničku.
Těsně před jedenáctou nastupujeme do autobusu, který nás vyveze vysoko nad město. Vystupujeme na pěticestí, nevšední křižovatce nedaleko obce Tmaň. Po pravé ruce máme Koukolovu horu, která je středobodem první části našeho výletu. Po krátkém seznámení a rozcvičení se vydáváme na okružní cestu kolem hory. Jakmile zajdeme z louky do lesa, upoutají nás nádherné petrklíče na dlouhých stoncích. Takže hromadné focení 🙂 Hlavně zachytit ty červené vnitřky 😉
Brzy se napojujeje na žlutou značku, která vede zdola z Popovic. Tohle stoupání jsme si ušetřili 🙂 Potkáváme mladou rodinu se třemi dětmi, se kterou se – jak sami zjistíte – nevidíme naposledy 🙂
Žlutá značka nás postupným stoupáním vede k rozcestí, kde nás přebírá zelená, směřující na vrchol Koukolovy hory. Mladá rodinka obsazuje stůl, uvelebujeme se tedy na vyhlídce nedaleko kaple sv. Blažeje, pořizujeme vrcholové foto a svačíme.
Občerstveny zahajujeme sestup, opět po zelené. Na chvíli jsme nevěrné značené naučné stezce Koukolova hora – Kotýz, máme totiž rády svá kolena, takže volíme malou okliku po vrstevnici namísto spádnice 🙂
Části prudšího klesání se nicméně nevyhneme, mezi kvetoucími keříky scházíme do obce Slavíky (rým zcela náhodný) 🙂
Cesta pokračuje zvlněným terénem. Na pěkné louce nedaleko Přírodní památky Lounín vytahuji z batohu tenisáky a hrajeme si s rovnováhou a postřehem. Na řadu přichází i hole. Udržet jednu na hlavě, druhou na hřbetu ruky a třetí na nártu není úplně jednoduché – jen si to zkuste! A opět nás míjí rodinka 🙂
Ještě trochu stoupání a pak už z kopečka do Zdic. Na rohu se loučíme se dvěma účastnicemi, stáčí se k vlakovému nádraží. Zbytek sestavy pokračuje na náměstí na “sladkou tečku” do cukrárny Elce Pelce. Káva, dortík a posezení v parčíku na pohodovou třičtvrtěhodinu… A rodinka z Koukolovky taky došla až sem 🙂
Pak už jen z kopečka na zastávku busu, který nás odváží do Berouna k Černému koni. Poslední kilometr k nádraží jedeme pěškobusem, nasedáme do aut, ustájených na P+R, a loučíme se.
Děkuji vám za báječný den a už se těším na vzájemné průzkumy tras po Praze, kde si – jinak povětšinou samy – chodíme nebo běháme! A samozřejmě na další výšlap – už chystám!
Brzy na viděnou!
Lenka
Fotky včetně trasy najdete ve fotogalerii.
A kam vyrazíme příště? Sledujte naše akce, Facebook nebo se přihlaste k odběru zpravodaje.
